Věrka Luhanová z Aše zasvětila svůj profesní život rozvoji paliativní a návazné péče. 

Jsou lidé, kteří dokážou změnit systém tím, že si všimnou problému, kolem kterého ostatní chodí každý den. Přesně taková je Věrka, záchranářka a koordinátorka návazné péče ze Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje, která byla nově zvolena také krajskou koordinátorkou paliativní péče. 

Za jejím jménem nestojí jen řada odborných kurzů, let zkušeností a ocenění. Především je to člověk s mimořádnou schopností vidět za diagnózou konkrétního člověka a jeho příběh. Už třetím rokem systematicky rozvíjí oblast paliativní a návazné péče na Záchranné službě Karlovarského kraje a pomáhá tam, kde samotná medicína často nestačí. 

Od opakovaných výjezdů k systémové změně 

Impulzem k vytvoření projektu byly každodenní zkušenosti z terénu. Výjezdové skupiny záchranné služby opakovaně vyjížděly ke stejným pacientům – lidem s pokročilým onemocněním, vysokým věkem nebo závažným zdravotním omezením. Tito pacienti často absolvovali opakované transporty na urgentní příjmy, podstupovali další vyšetření a následně byli bez skutečného řešení vraceni zpět domů. 

Mnozí z nich přitom netoužili po dalších hospitalizacích. Chtěli jediné – zůstat doma, mezi svými blízkými, a zbývající čas prožít co nejkvalitněji. 

Věrka si uvědomila, že právě zde existuje prostor pro změnu. V roce 2022 se proto přihlásila do interní soutěže ZZS Karlovarského kraje zaměřené na podporu unikátních projektů. Její návrh s názvem „Zprostředkování paliativní a terénní péče“ zvítězil a velmi rychle přešel z papíru do běžného provozu. 

Cílem projektu bylo spolehlivě rozpoznat pacienty, kteří by mohli profitovat z koordinace návazné péče, a nabídnout jim vhodnější pomoc než opakované řešení jejich situace prostřednictvím zdravotnické záchranné služby. 

Projekt, který si okamžitě našel své místo 

Přínos projektu byl patrný téměř okamžitě. Výjezdové skupiny i operátoři zdravotnického operačního střediska začali při tísňových hovorech identifikovat pacienty, kterým by koordinátor návazné péče mohl pomoci. 

Věrka si tyto pacienty aktivně vyhledávala, kontaktovala je a nabízela jim podporu při hledání další péče. Díky detailní znalosti zdravotních a sociálních služeb v regionu dokázala propojit pacienty a jejich rodiny s organizacemi, které jim mohly skutečně pomoci. 

Nešlo pouze o zdravotní péči. Často bylo potřeba poradit, vysvětlit možnosti, pomoci s orientací v systému nebo jednoduše naslouchat lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci. 

Postupem času bylo zřejmé, že objem práce výrazně převyšuje možnosti jednoho člověka. Ke koordinaci návazné péče se proto připojili další dva koordinátoři. Společně začali budovat rozsáhlou síť spolupráce s praktickými lékaři, domácími zdravotními službami, hospici, nemocnicemi, sociálními pracovníky měst a obcí i dalšími poskytovateli péče. 

Činnost týmu se postupně rozšířila také do oblasti krizové intervence. Ukázalo se totiž, že v řadě situací pomůže více lidská podpora, provázení a pochopení než další zdravotnický výkon. Právě zde nacházela Věrka své jedinečné poslání. 

Kdo je vlastně Věrka? 

Věrka působí u Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje již šestým rokem. Do organizace přišla z Nemocnice Cheb, kde pracovala jako všeobecná sestra interního oddělení v ambulanci endoskopie. Již tehdy aktivně propagovala domácí a návaznou péči a hledala možnosti, jak pacientům pomoci i mimo nemocniční prostředí. 

Její profesní cesta je postavena na neustálém vzdělávání. Je držitelkou specializace ARIP, absolvovala mezinárodně uznávaný kurz ELNEC, vzdělávací program PEACE – Palliative and Emergency Care Essentials, kurz Truchlení organizace Vigvam, kurz Geriatrický pacient na urgentním příjmu a vzdělávání v oblasti Základů krizové intervence. Nejnověji završila své studium získáním bakalářského titulu v oboru Sociální práce, čímž jedinečně propojila zdravotnickou a sociální oblast. 

Současně již jedenáct let působí v Hospici sv. Jiří, kde doprovází pacienty a jejich rodiny v závěru života. Aktivně školí pracovníky domovů pro seniory a dalších pobytových zařízení a dlouhodobě usiluje o zavádění paliativních ošetřovatelských plánů, které pomáhají zajistit důstojnou péči na konci života. 

Za svůj přínos získala v roce 2023 ocenění Asociace Zdravotnických záchranných služeb České republiky za rozvoj poskytované péče v Karlovarském kraji. Na podzim roku 2025 pak přednášela na paliativní konferenci v Olomouci, kde představila zkušenosti Karlovarského kraje s koordinací návazné péče. 

Pár otázek na závěr 

Co vás na práci koordinátorky nejvíce naplňuje? 

„Když vidím, že se podaří ulevit pacientovi i jeho rodině. Někdy stačí málo – správná informace, propojení na vhodnou službu nebo jen vědomí, že na svou situaci nejsou sami.“ 

Proč je podle vás paliativní péče tak důležitá? 

„Protože není o umírání, ale o životě. O tom, aby člověk mohl prožít čas, který má před sebou, co nejlépe a podle svých přání.“ 

Co považujete za největší úspěch projektu? 

„Že dnes dokážeme zachytit pacienty včas. Mnoho z nich se díky tomu dostalo k péči, která více odpovídá jejich potřebám, a nemusí zbytečně putovat mezi domovem a nemocnicí.“ 

Jaké máte plány jako nová krajská koordinátorka paliativní péče? 

„Nastavit paliativní péči systémově, umožnit dostupnost pro všechny, zapracovat na informovanosti a vzdělávání všem poskytovatelům zdravotní péče. “ 

Inspirace pro ostatní 

Kolegové na Věrce neobdivují pouze její odborné znalosti. Je známá svou nakažlivě dobrou náladou, optimismem a schopností přistupovat ke každému člověku s respektem a pochopením. Je radostí s ní pracovat, poslouchat její školení i sledovat její neúnavné odhodlání posouvat věci dopředu. 

Ani po pracovní době její poslání nekončí. Ve volném čase se věnuje charitativnímu spolku Pečujeme srdcem a sportu. Mnoho kilometrů, které uběhne, proměňuje v podporu dobrých věcí a lidí, kteří pomoc potřebují. 

Věrka je dnes bezpochyby jedním z pilířů Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje. Člověkem, který dokazuje, že skutečná změna nezačíná u předpisů nebo projektů, ale u lidí, kterým není lhostejný osud druhých. A právě díky takovým lidem se daří měnit zdravotnictví k lepšímu – pro pacienty, jejich rodiny i všechny, kteří o ně pečují.