PŘÍBĚH 6: Nedostatek lékařů a nedostatečná generační obměna

České zdravotnictví bývá označováno za velmi vyspělé, dělá se tu přece špičková medicína, a když si přečteme, nebo poslechneme pár rozhovorů s některými našimi medicínskými celebritami, vypadá to, že už snad ani není co zlepšovat a každý, kdo v souvislosti s českým zdravotnictvím vytahuje na světlo nějaký závažný problém je označen minimálně za rouhače.

Jaké je naše zdravotnictví z pohledu běžného lékaře? Neboť výše zmíněné celebrity žehrají na nespokojenou mladou generaci, která, ó jaká hrůza, chce za svou profesionální činnost profesionální platy, chce také dostatek osobního volna, chce studovat, být patřičně společensky oceněna, ale také se věnovat rodině a svým koníčkům. Jak neslýchané.

To staří bardi, tedy některé medicínské celebrity, nám a celému národu namlouvají, jak by se pro svou profesi rozkrájeli. Jako mladí bydleli v nemocnici a na dovolenou zřejmě jezdili občas domů, aby si rodina mohla aktualizovat fotografii ve vitrínce. A to ještě plakali, že teď pár dní nebudou moci zažít ten úžasný time flow na operačním sále, kde dny, noci a víkendy přece tak krásně ubíhají. Peníze se také za ty roky nějak nahromadí, zvlášť když je člověk nemá kde a za co utratit.

Jenže mladá generace je zkrátka taková, její nároky jsou vyšší, než bývaly u jejich rodičů a prarodičů a asi je dobře, že chtějí vnímat medicínu jako profesi se vším, co k tomu patří. Čas hrdinských sebeobětování a zastírání pravdy za slovo poslání je pryč.

Jaká je současná realita? Podívejme se na několik dat a čísel. 

Průměrný věk lékaře v ČR je 48 let, což samo o sobě a izolovaně nevypadá nijak hrozivě. Další údaj, který není jako samostatná informace nijak zastrašující, je to, že se sice pomalu, ale zato dlouhodobě průměrný věk lékaře zvyšuje. Tempo je asi +2 roky na každých 7 let. A fakt, že při tomto tempu bude průměrný věk lékaře za půl století takřka věkem důchodovým …koho by to zajímalo, je to přeci ještě tak daleko.

Spojíme-li ale tyto informace, budeme-li je vnímat v kontextu, uvědomíme si, jak velký, byť na první pohled skrytý problém před námi vyvstává. Je možná dobré si uvědomit, že tito lékaři budou zajišťovat zdravotní péči našim vlastním potomkům, až oni sami budou v seniorském věku. To už tak abstraktně nevypadá.

To, co nás trápí již dnes: Existují rozdíly dle krajů a dle profesí. V některých oborech je již v současnosti průměrný věk lékařů kolem 60 let např. u praktických lékařů pro děti a dorost. Průměrný věk lékaře ZZS KVK je téměř 57 let.

Proč roste průměrný věk lékaře? Především proto, že již v současnosti je problémem naprosto nedostatečná generační obměna. Zájem o studium medicíny klesá. Počet lékařů, kteří každý rok opouštějí systém, je větší, než počet absolventů, kteří do systému přicházejí z lékařských fakult. Vývoj demografické křivky lékařů v ČR je skutečně varující, jen je problémem, zejména pro vnímání veřejnosti, že jde o plíživý jev, který je již roky kompenzován, takže není při pohledu zvenčí tolik viditelný.

Jaká je kompenzace nepříznivého vývoje demografické křivky? V zásadě celý systém využívá, nebo možná spíš zneužívá toho, že lékaři, i ti mladí, ať už si o nich myslí kdo chce, co chce, jsou zpravidla nadšenci s pocitem zodpovědnosti za svou věc a to umožňuje naprosto bezskrupulózní obcházení zákoníku práce zaměstnavateli. Nedostatek stárnoucí, nedostatečně obměňované populace lékařů je kompenzován stovkami hodin přesčasů, přesahujících zdaleka 416 hodin povolených ročně. Lékař pracující ve zdravotnickém zařízení jako zaměstnanec má mnohdy uzavřenou pracovní smlouvu, k tomu DPČ na vykonávání ústavních služeb, k tomu vypomáhá v nějaké jiné nemocnici, to vše bez dodržování pracovní doby, nebo povinných přestávek v práci a všichni v zásadě spoléhají na to, že si tato data žádný audit nedá dohromady, nebo je spíš raději ani nebude kontrolovat, abychom mohli všichni i nadále svorně tvrdit, jak všechno funguje. Nakonec, pokud pak lékaři protestují, vytáhnou se před veřejnost jejich úžasné platy, které veřejnost vždy nadzvednou ze židle, zvlášť v rovnostářské společnosti ČR, ale nikdo již neřeší, za kolik hodin si je tito lidé vydělali. Ono by to pak asi tak skvěle nevypadalo.

Jaká je realita nám ukázal případ mělnické nemocnice v období 1. 4. až 15. 4. 2018, kdy cca 30 lékařů z 80 zde zaměstnaných se rozhodlo jen dodržovat zákoník práce. Nešlo o stávku, jen o dodržování platných zákonů. Výsledkem bylo naprosté ochromení chodu nemocnice na tyto dva týdny. Dá se říci, že jsme v období, kdy jsou kompenzační mechanismy celého systému po létech devastace vyčerpány, a nastává zlom, kdy i veřejnost začíná vnímat, že něco není v pořádku.

Takže jaká je vlastně realita? Kolik lékařů už dnes v systému chybí? Můžeme po této epizodě věřit statistikám, že chybí jen něco přes tisíc lékařů v celé ČR? Sledují statistiky počet pracovních úvazků v systému nebo skutečný počet osob? Nezmizí s odchodem jednoho lékaře např. 2 – 3 pracovní úvazky? A jak je to tedy s tím stárnutím, jak hodně se na fungování systému podepíše demografický úbytek lékařů v dalších dekádách? Dokáže to vůbec někdo skutečně spolehlivě odhadnout?

Logickým řešením této situace, je mj. zvýšení počtu absolventů lékařských fakult o cca 15 % až 20 %, tj. 220 až 300 absolventů ročně. Jedná se o odhady ministerstva zdravotnictví, které tento krok zvažuje. Současný a již několik let trvající počet absolventů LF je cca 1060 studentů ročně, do praxe jich však nastoupí na úvazky cca 850. Někteří se vrací do zemí, které je ke studiu vyslaly, někteří čeští studenti odcházejí do zahraničí stážovat, nebo pracovat, řada z nich se nevrátí. Pár se jich vytratí do soukromé sféry.

Tento logický krok, který se nabízí, ale naráží na některé překážky. Např. nelze krátkodobě změnit kapacity lékařských fakult, a tak navýšení českých absolventů lze v současnosti realizovat jen na úkor platících studentů ze zahraniční. Pak je ovšem nutno nalít do systému peníze, kolem 600 000 000 Kč až optimálně 1 000 000 000 Kč ročně. Ale to asi není největší problém, peníze se asi sehnat dají.

Jaký je tedy skutečný problém lékařských fakult? Prakticky stejný jako v celém zdravotnictví, a to nedostatečná generační obměna vysokoškolských učitelů. Průměrný věk VŠ učitelů v některých oborech, zejm. teoretických předmětů, je nad 55 let, docentům je průměrně 55 let, celkem 41 % z nich je starších 60 let a 14 % je více než 70 let. Průměrný věk profesorů je 63 let, 60 % je starších 60 let, nad 70 let je téměř 17 procentům.

Obecně lze říci, že jsou ohroženy zejména některý tradiční teoretické obory, např. anatomie. Jak budeme navyšovat, nebo alespoň udržovat počty absolventů lékařských fakult, když je nebude mít kdo učit? Mimochodem, pracovní podmínky a platy VŠ učitelů, to je další kapitola sama pro sebe.

Závěrem: neustále slyšíme o tom, jak máme špičkové a skvělé zdravotnictví, ale jaksi nám možná uniká, že se pak jako příklad vždy vytáhnou pouze špičkové kliniky a jejich transplantační, výzkumné a já nevím jaké ještě programy. Ano, to je tu skutečně skvělé. Ale vysvětlí mi někdo, jak to souvisí s dostupností a úrovní běžné zdravotní péče pro běžného seniora někde v horní dolní? Jak to souvisí s životními i pracovními podmínkami běžného začínajícího lékaře (zdravotní sestry, sanitáře?). Neměla by se úroveň každého systému hodnotit podle nejslabšího článku? Podle toho, jak se tento systém dokáže postarat o své nejslabší členy?

Hlavní zdroje:

NZIS, Národní zdravotnický informační systém ČR

Medialogy, 1. LF UK

Statistika ÚZIS