Je krátce po půlnoci a my se vracíme z výjezdu zpět na výjezdovou základnu. Při jízdě ulicemi města si všímám potácející se postavy na rohu Bezručovy a Vodárenské. Nějaký muž, mává na nás a tak u něj zastavíme a já stáhnu boční okénko naší sanitky. Z přítmí se vynoří chlápek neurčitého věku, zarostlý, ušmudlaný, ve špinavých hadrech, zkrátka nejspíš místní bezdomovec.
Téměř devatenáct let jsem působil jako lékař na jedné frekventované zdravotnické záchranné službě, na základně nedaleko velkoměsta.
.