Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje > Aktuality > MUŽ, KTERÝ SE V DEN SVÝCH NAROZENIN PODRUHÉ NARODIL

MUŽ, KTERÝ SE V DEN SVÝCH NAROZENIN PODRUHÉ NARODIL



Datum konání:
8.3.2016

Je 18. září 2015 a pan Zdeněk se v den svých narozenin (34 let) vydává do lesa. Na druhé straně se vrací záchranářka Nikola Brizgalová a řidič-záchranář Lukáš Polidar z Emergenci Nemocnice Karlovy Vary, kde předávala 90letého muže s mozkovým infarktem. Na výjezdové základně probíhají přípravné práce na další výjezd. Je 16:44 když Nikole a Lukášovi přijde další výzva, akutní alergická reakce.

„V roce 2015 jsme ošetřili mnoho pacientů s alergickou reakcí způsobenou bodnutím včelou nebo vosou, ovšem žádný z těchto pacientů neprodělal anafylaktický šok. Už cestou k pacientovi jsem přemýšlela, jak si, jako vždy, při telefonické konzultaci s lékařem domluvím antialergickou léčbu, nějaké kortikoidy a antihistaminika.“ vzpomíná na tento výjezd záchranářka Nikola.

První na místo přijíždí posádka RZP, tedy Nikola a Lukáš, a to v 16:50 hodin. Při anafylaktickém šoku jde skutečně o minuty, které rozhodují o přežití.

„Cesta trvala 6 minut. Když jsme přijížděli s kolegou na místo, viděli jsme muže ležícího na zemi, nad ním se skláněli další lidé. Potom jsme viděli ženu, která u něj klečí a drží mu hlavu v záklonu. Bylo nám jasné, že stav muže je velice vážný a nemáme moc času. Byli jsme tam první a měli informaci z našeho operačního střediska, že lékař ošetřil jiného pacienta a vysílají ho k nám. Pacient při oslovení nereagoval. Okamžitě jsem začala přemýšlet o Adrenalinu, který jediný mu může pomoci. Byl v bezvědomí, ale se záklonem hlavy bylo spontánní dýchání zachováno. Proto jsme okamžitě začali zavádět ústní vzduchovod pro zajištění průchodnosti dýchacích cest, nasazovat kyslíkovou masku a podávat kyslík s maximálním průtokem. Kolega mezitím připojuje pacienta na monitor, abychom měli přehled o jeho srdeční činnosti. Krevní tlak je neměřitelný. Zavádím žilní přístup a zároveň kontaktuji operační středisko ZZS s žádostí o přepojení na lékaře ke konzultaci léčby. S lékařem se domlouváme na postupném nitrožilním podání Adrenalinu. Okamžitě ho podávám. Zavádím druhý žilní vstup pro podání infuzních roztoků. Po pár minutách ovšem pacient přestává dýchat, je nutné rychle zavést pomůcku pro umělé dýchání, tzv. laryngeální masku. Tuto zavádíme a provádíme umělé dýchání pomocí ručního samorozpínacího vaku s připojením na kyslík. Zároveň postupně po malých dávkách pokračujeme v nitrožilním podávání Adrenalinu podle tepové frekvence a tlakových hodnot do doby než přijíždí lékař. V 17:03 přijíždí na místo lékař, který indikuje další život zachraňující úkony. Je nutné podávat kontinuálně léky na podporu krevního tlaku a další infuzní roztoky nitrožilně. Při anafylaktickém šoku totiž dochází k výraznému poklesu tlaku, což je způsobeno rozšířením krevního řečiště.“

Vraťme se ale ještě na samý začátek, do doby, kdy si Zdeněk vytočil tísňovou linku 155.

„Záchranná služba Karlovarského kraje, dobrý den“ přijímá tísňovou výzvu operátor zdravotnického operačního střediska Radek Hes. „Dobrý den, prosím Vás, mě poštípaly vosy, já jsem alergickej a asi budu mít anafylaktický šok“. „Řekněte mi, odkud jste.“ zjišťuje operátor, kam vyslat záchranky. Vzhledem k tomu, že je u lesa, upřesňují si společně informace o místě. Muž popisuje záchytné body okolo, když najednou přijde odmlka „Prosím Vás, na mě jde anafylaktickej šok, můžete chvilku počkat?“, věta, která dokáže pořádně vykolejit, ale operátor zachovává chladnou hlavu. „Já na nic čekat nebudu, já vám tam posílám hned záchranku, aby u Vás byli co nejrychleji. Léky u sebe nemáte?“. Muž odpoví, že ne. Těžká situace, kdy má operátor „na uchu“ alergika upadajícího do anafylaktického šoku, bez léků a na místě není nikdo, komu by mohl říct, jak postupovat. Naštěstí slyší operátor z povzdálí ženský hlas, který se muže ptá, jak může pomoci. „Dobře, vy už se mnou tedy nemluvte, sedněte si, zbytečně se nehýbejte a dejte mi, jestli budete tak hodnej, tu paní.“ žádá operátor. „Halo, jste tam, my jsme zastavili autem, pán je tady o mě opřenej, prý ho poštípaly vosy.“ informuje žena. „Já vím, už od pána informace mám, záchranka už je na cestě, teď mu ale musíme společně pomoct.“ uklidňuje ženu operátor. „Takže potřebuju, abyste pána položila do vodorovné polohy na záda a mírně jste mu zaklonila hlavu.“ radí operátor. „On už začíná chrčet, je zle“ odpovídá žena. „Záchranka už je na cestě, nebojte. Dokud je pán ještě při vědomí, nemáte náhodou někdo u sebe léky na alergii?“ zjišťuje operátor. Nikdo však léky nemá. Operátor ověřuje, zda muž leží a má zakloněnou hlavu. Žádá ženu, aby hlídala jeho dýchání a řekla mu vždy, když se nadechne. Zjišťuje, jestli muž reaguje. Muž je již v bezvědomí. „Kontrolujte hlavně to pravidelné dýchání, kdyby nebylo pravidelné, hned mi řekněte.“ žádá operátor ženu. „Dýchá pravidelně. Počkejte, oni mu tady chtějí podložit jenom hlavu, leží tady na kamínkách.“ informuje žena. „V žádném případě mu nedávejte nic pod hlavu, hlava musí být nepodložená a v záklonu, aby byly uvolněné dýchací cesty. Komfort jde teď stranou, musíme mu zachránit život.“ radí operátor. „Samozřejmě“ odpovídá žena, která vzorně dodržuje všechny instrukce, které jí operátor dává. Operátor uklidňuje vystresovanou ženu, aby se nebála, že záchranka už je kilometr od nich a znovu ověřuje dýchání. Úleva v ženině hlase je nezaměnitelná „už je vidím, už je vidím, už je tady mám“. „Dobře, já Vám moc děkuji za spolupráci.“ loučí se se ženou operátor. „Já vám tady děkuju, na shledanou.“

V 17:36 je muž transportován na ARO Nemocnice Karlovy Vary pro rozvinutý anafylaktický šok. 2. 10. byl přeložen na oddělení následné intenzivní péče Nemocnice Ostrov. V listopadu 2015 dle zprávy z Ostrovské nemocnice pacient již lépe komunikuje, dochází ke zlepšení koordinace a cílení pohybů končetin, má lepší stabilitu v sedu, zvládá stoj a dále rehabilituje. Díky včasnému úsudku záchranářky a rychlé spolupráci s lékařem RV mladý muž přežil a dělá velké pokroky.

„Ten den to byl můj poslední výjezd.“ vypráví dál Nikola. „Nedokázala jsem na něj, ale přestat myslel. Pořád jsem si promítala celý postup a přemýšlela, nebo spíš jsem si přála, aby pan Zdeněk zabojoval. Druhý den jsem se byla na něj podívat na oddělení ARO, ale bohužel mi bylo řečeno, že se nebudí, velmi mě to zasáhlo. Věřila jsem, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Po celou dobu jsem sháněla informace, jak na tom je. Když jsem se dozvěděla, jaké dělá pokroky, hrozně se mi ulevilo. Byl to prostě jeden z těch případů, na které nikdy nezapomenete a prožíváte je společně s pacientem. Asi největší odměnou pro mě bylo naše společné setkání. Odehrálo se na konci prosince jak s pacientem, tak s jeho manželkou. Bylo vidět, že bojují společně a já jsem najednou věřila, že to zvládnou. Vyprávěli mi o předchozích alergických reakcích, které p. Zdeněk již v minulosti prodělal. Obdivuhodné je, že se semkla celá rodina a všichni si pomáhají v těchto náročných chvílích. Dnes sleduji, jaké dělá pokroky v rehabilitaci a jak se vrací do takřka plnohodnotného života, je to opravdu skvělý pocit. Velmi jim držím palce a dále s nimi budu v kontaktu.“

Rozhodli jsme se vám, zejména ústy záchranářky Nikoly, převyprávět jeden z příběhů naší záchranné služby, a to nejen kvůli jeho šťastnému konci v tak závažné situaci. Ale zejména proto, abychom ukázali, že naši záchranáři jsou zkušení, proškolení profesionálové.

Často se totiž setkáváme s reakcí pacientů, proč nepřijede vždy lékař. Odpověď je jednoduchá. Není potřeba, aby ke každému případu lékař vyjel, záleží na závažnosti zdravotního stavu. Ale tohle je důkaz, že i v situacích, kdy je lékař potřeba, si umějí záchranáři poradit do jeho příjezdu tak, aby se pacientovi dostala veškerá potřebná péče, a dokáží mu poskytnout maximum pro záchranu jeho života.

Tímto bychom také chtěli všem výjezdovým skupinám, které se na tomto případu podílely a zdravotnickému operačnímu středisku veřejně poděkovat a ocenit jejich práci, skvělý a rychlý úsudek. Jsme pyšní na to, že máme takové zaměstnance. Naše poděkování patří také lidem na místě, zejména ženě, které nebylo lhostejné, co se děje, zastavila své auto a šla muži pomoci. Bez ní by bylo možná i naše úsilí zbytečné. Kéž by se tak zachoval každý …


plyšák Kryštůfek