Příběhy o záchrance

5. prosince je Mezinárodní den dobrovolníků, který připomíná důležitost práce každého dobrovolníka pro společnost. Zároveň je ale Mikuláš, takže budeme všichni věnovat pozornost jinému zážitku. Tak jsme se rozhodli téma probrat dříve, aby nezapadlo.

Na lékařském pokoji zadrnčí telefon. Rychle po něm sáhnu, srdce v krku, žaludek sevřený. Ozve se operátorka linky 155: „Máme výjezd, pane doktore. Dopravní nehoda, motorkář, kousek za přehradou.“ Sakra, pomyslím si, první samostatná služba, první samostatný výjezd a hned tohle. Doufám, že nezklamu, doufám, že to zvládnu. Uvědomuji si, že může jít o těžký úraz, možná i smrtelný. Je to výzva.

Když jsem v roce 1996 úspěšně ukončil lékařskou fakultu a sháněl jsem práci, chodil jsem od nemocnice k nemocnici a narážel všude na argument, který zní dnes naprosto neuvěřitelně: „Lékaře nepotřebujeme, máme plné stavy, zkuste se zeptat později…“ Je zvláštní, že stačilo pár let a situace se zcela obrátila. Dnes šéfové zdravotnických zařízení shánějí, často marně, lékaře do svých týmů a lékařů je chronický nedostatek. A vlastně se to netýká zdaleka jen lékařů.

Je krátce po půlnoci a my se vracíme z výjezdu zpět na výjezdovou základnu. Při jízdě ulicemi města si všímám potácející se postavy na rohu Bezručovy a Vodárenské. Nějaký muž, mává na nás a tak u něj zastavíme a já stáhnu boční okénko naší sanitky. Z přítmí se vynoří chlápek neurčitého věku, zarostlý, ušmudlaný, ve špinavých hadrech, zkrátka nejspíš místní bezdomovec.

Téměř devatenáct let jsem působil jako lékař na jedné frekventované zdravotnické záchranné službě, na základně nedaleko velkoměsta.

Na ZZS KVK pracuje v současné době 20 lékařů a 211 záchranářů. Vozy RZP se záchranáři vyjíždějí k pacientům na území Karlovarského kraje ze 13 výjezdových základen. Pouze na 5 z nich je také výjezdová skupina RV. Toto pokrytí vozy RV však považujeme v současné době za dostatečné.

České zdravotnictví bývá označováno za velmi vyspělé, dělá se tu přece špičková medicína, a když si přečteme, nebo poslechneme pár rozhovorů s některými našimi medicínskými celebritami, vypadá to, že už snad ani není co zlepšovat a každý, kdo v souvislosti s českým zdravotnictvím vytahuje na světlo

Tato část naší série článků neobsahuje příběh z našich výjezdů, jde spíše o fakta shrnutá do zprávy. Nicméně i takový článek jsme se rozhodli zařadit, jelikož jde o příběh ze života samotné Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje.

Vzpomínám si na jeden případ, který se mi nesmazatelně vryl do paměti. Je tomu už pár let. Byl všední den, průměrný všední den s průměrným počasím, s ničím nevybočujícími případy, zkrátka rutina.